Putování za sluncem II.
22. 1. 2008
Zase jsem ji z vlaku
viděla,
jen tak se náhle
zjevila,
jako by to přízračné
království,
skrývalo pro mě své
tajemství.
Ukazuje se denně dírou v mracích,
svou krásou mluví o
zázracích,
každému na očích se
ukazuje,
když tak bezostyšně nebem
pluje.
Díru v mraku formuje
do obličeje,
který se z výšky na
všechny směje.
Pro nás, kdo vidíme dál
než na špičku nosu,
přichystalo slunce tuhle nadpozemskou krásu.
I ten, kdo denně bere
prášky na hlavu,
využít může slunečné eso
v rukávu.
Hezké!
(Maika, 25. 1. 2008 11:56)